Doba ledová ve vztazích?

Nikoho nezraňovat je pouze jedna stránka věci

(Kateřina Lachmanová)


... a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.
Mt 24,12

Každý z nás je od narození formován a ovlivňován nepřebernou spletí vztahů s druhými lidmi. Do jisté míry jsme dokonce výsledkem jejich působení: pod vlivem nespravedlnosti, tvrdosti a zraňování má naše srdce tendenci se zatvrzovat, zatímco pod sluncem milosrdné lásky roztávat a otvírat se, aby pak bylo samo schopno lásku dávat.

Proto máme všichni velkou zodpovědnost za lidi kolem sebe a vůbec za svět, aby v něm znovu nezavládla »doba ledová«: »Ano, musíme se stát ledoborci, jejichž srdce budou tak plná lásky k Bohu a člověku, tak naplněná ohněm Ducha svatého, že proniknou hrozným chladem, který nás už obklopuje a bude se snažit uvěznit víc a více lidských srdcí,« píše Catherine de Hueck Dohertyová a pokračuje přirovnáním k milosrdnému Samaritánovi: »Každý z nás se musí stát »Božím hostincem« pro ty milióny lidí, které lze již dnes najít, jak leží zranění, opuštění, a zbití nesčetnými lupiči.«

Svatý Silván z Athosu ve svém mládí velice ublížil dvěma lidem. Málem zabil mladého ševce, jen proto, že ho zesměšňoval na veřejnosti, a svedl ke hříchu dívku, kterou měl rád. Postupem času v něm vzrůstalo vědomí moci zla a vědomí ještě větší moci lásky Kristovy, takže nepřestával prosit: »Pane, dej mi milost, abych dnes nikoho nezranil ani skutkem, ani slovem, ba ani výrazem své tváře!« Podobně se modlil i vícekrát za den. Kdybychom občas Pána prosili o podobnou milost, jistě by neváhal přispěchat na pomoc naší slabosti.

Ale nikoho nezraňovat je pouze jedna stránka věci. Kdo zná Boží milosrdenství a žije z něho, bude je toužit kolem sebe vyzařovat, a to hmatatelným způsobem: »Miluj ty, které miluješ,« říká bratr Efraim. »Miluj je ale opravdu a řekni jim to. Vždyť přijde hodina, kdy člověk lituje, že nemiloval dost a že svou lásku nevyjádřil.«

(z knihy "O milosrdenství s Kateřinou Lachmanovou " , vydal(o):  Karmelitánské nakladatelství)