Láska dokáže člověka změnit nejúčinněji

aneb Z žabáka princem

(David Torkington)

I ty, kdo nejsou zrovna fanoušky Harryho Enfielda, patrně pobavilo jeho herecké ztvárnění zamlklého pubertálního nekňuby. Ovšemže šlo o karikaturu, ale každá dobrá karikatura v sobě skrývá nejedno zrnko pravdy, jinak bychom se nad ní nepobavili. Lidé se smáli, protože se v seriálu mohli ztotožnit buď s rodiči, nebo s puberťákem, jelikož jeho postava byla nepřikrášleným portrétem jich samých v době sebestředných let dospívání.

Harry Enfield v jednom pořadu přiznal, že sám nebýval o mnoho lepší než postava, kterou ztvárnil; že to ani není tak dlouho, co terorizoval vlastní rodiče svým asociálním chováním.

Jestliže každý z dílů seriálu byl parodií, pak poslední díl byl parodií vrcholnou, a přece i zde bylo možno se s dramatickým obratem našeho dospívajícího hrdiny ztotožnit. „Žabák“ potkal svou princeznu, a v tom okamžení se díky dosud nikdy nepoznané lásce proměnil v prince. Jeho rodiče jen mlčky, nevěřícně kroutili hlavou, když se ten jejich bubák, co věčně narušoval domácí pohodu, najednou začal chovat jako normální, způsobný a vyrovnaný mladý muž, v jehož zrod už přestali doufat.

Nevěřím příliš na okamžitou proměnu, alespoň ne v případě nápravy mravů u jedince s pochybným charakterem, ale vím, že láska dokáže člověka změnit mnohem účinněji než jakákoli jiná lidská zkušenost.

Kdyby nebylo lásky, která v nás naleptá tvrdou slupku osobních zájmů, jak by se kdokoli z nás mohl stát alespoň trochu takovým, jakého jej chce mít Bůh?

Možná by k takovým proměnám nedocházelo vůbec a lidstvo by postupně zdegenerovalo v tlupu psychopatů, která by sama sebe zničila. Nesejde na tom, odkud láska pochází ani jakým způsobem ji člověk získává; pokud je ryzí, pak pochází od Boha a může také člověka k Bohu vést, ať už si to dotyčný uvědomuje či nikoli. To měl na mysli svatý Jan, když pravil, že Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.

Není mi známo, zda si postava ztvárněná Harrym Enfieldem uvědomovala, odkud pramení láska, která ho zachránila před osudem psychopata, ale každopádně pocházela od toho, kdo chtěl seriálovou postavu proměnit podle svého obrazu a podoby. Nesnažím se tu tvrdit, že z toho nekňuby zamilovanost snad udělala světce - to se dospívající mládeži věru nestává, ale ochránila ho před nebezpečím celoživotního egoismu a otevřela ho životu, v němž se přijímá i dává.

Pokud je tato láska živena stejným duchem oběti, který se ztělesnil v životě Kristově, pak se v tomto procesu tvoří nový člověk. Klíčovým slovem je zde slovo "živena", neboť není-li vzájemná láska neustále vyživována, postupem času chřadne a umírá, a daný pár už k sobě váže jen prachobyčejný zvyk…

(Z knihy "Vždycky se může začít znovu" , vydal(o):  Karmelitánské nakladatelství)