Co je dobré vědět a nad čím je dobré se zamyslet

Láska neklade podmínky

(Anselm Grün)

Pravá láska neklade druhým podmínky. Bere je takové, jací jsou. Zcela střízlivě konstatuje, co v nich je: nespokojenost, agresivita, mocenské choutky, touha po uznání, intriky, ale rovněž i touha po dobru. Láska si nic nepředstírá, proměňuje to, co je faktické. Probouzí dobro v nemocném, vyřízeném člověku. Láska nemá strach před konflikty, protože přesahuje rovinu konfliktu. I v. konfliktu se ptá, co udělá tomu druhému skutečně dobře. Tím, že láska přesáhne tuto rovinu, nefixuje se při konfliktech na emoce, nýbrž zůstává důsledně na cestě za správným řešením.

Touha po harmonii
se vyhýbá tvrdé realitě a utíká se do světa zdání. Láska čelí skutečnosti, s ní zachází a proměňuje ji. Proměnit můžeme jen to, co jsme přijali. Tuto životní zásadu sleduje láska tím, že přisvědčuje tomu, co nalézá.

Utopické představy často ztěžují partnerskou lásku. Na jedné straně manželé blouzní o vzájemné lásce, ale snění pomíjí, když partner neumyl nádobí. Vysoký let lásky končí ve všedních banalitách.

Pro svatého Benedikta se bratrská láska zcela konkrétně ukazuje v ochotě převzít každodenní služby a svědomitě a pečlivě je splnit. Láska se musí vtělit. Musí přijmout životní realitu. Realita často bývá střízlivá a spočívá v tisícerých drobnostech. S druhým člověkem se nesetkáváme jen na úrovni vznešených myšlenek a citů, nýbrž i zvyklostí, které mi jdou na nervy. Pro Benedikta se tudíž láska projevuje právě ve snášení vzájemných slabostí a ubohostí (RB 72). Místo utopických představ počítá láska se skutečností toho druhého a konkrétní komunity, nezavírá oči před realitou, ale dovede se přenést přes rovinu, kde vznikají vzájemné třenice. Prohlíží viditelným a vidí v druhém to neviditelné: jeho dobrý úmysl, jeho dobré jádro, jeho pozitivní možnosti. A na základě této roviny s ním jedná. Tím se mnoho třenic zrelativizuje. Přestanou být tak strašně důležité. Nejsou ani popírány ani vytěsňovány, nýbrž jsou přijaty a proměněny.

Utopie končí v rezignaci, láska se naproti tomu aktivně pouští do každodenních problémů, se spoustou fantazie, s trpělivostí a dlouhým dechem a s humorem, což reprezentuje typické řešení druhého stupně.

Tyto vlastnosti lásky klasickým způsobem popsal svatý Pavel v 1. listě ke Korintským: "Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá... Ať se děje cokoliv, láska vydrží, věří, láska má naději, láska vytrvá" (1 Kor 13,4.7).

Láska dovede čelit realitě, snáší ji, proměňuje ji, protože v ní věří v to dobré, co do ní vložil Bůh. A protože od Boha doufá, že je schopen svou láskou proměnit všechno.

 

(z knihy "Proměňující moc víry" , vydal(o):  Karmelitánské nakladatelství )

(pro spestření jsem zvýraznil některé pasáže, ale v originale ovšem nejsou...Pavi)

Zobrazeno 1899×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio