Minulost stále nosíme v sobě

Zranění z rodiny

(Józef Augustýn)

Rodina, z níž člověk vychází, je zásadním vztažným bodem jeho osobního rozvoje. Je to právě ona s celou svou historií, která ovlivňuje rozhodujícím způsobem osobní životní příběh člověka i jeho budoucí rodiny. V této historii narůstají a také se řeší všechny nejdůležitější lidské problémy. "Každý aktuální stav je určitým způsobem poznamenán pečetí sledu předcházejících stavů" - tvrdí Roman Ingarden. (...) Celá minulost je sama ze sebe neustále automaticky konzervována. Doprovází nás v každém okamžiku našeho života." Všechna lidská zranění vznikají v historii života a pouze vzhledem k celé této historii mohou být účinně léčena.

Rodinná historie ovlivňuje důležitým způsobem utváření celého našeho života a podobu vztahů, které navazujeme. Právě rodinná pouta - ta minulá stejně jako současná - rozhodují do značné míry o našem lidském štěstí. Čím jsou pevnější, tím jsme šťastnější. Tato blízkost však představuje i nemalé riziko. Čím intimnější jsou vzájemné vztahy mezi rodinnými příslušníky, tím snadněji může dojít k vzájemnému zranění. Těžko lze zranit někoho, kdo žije daleko od nás. Snadno však zraníme toho, kdo žije v naší blízkosti.

Zranění v rodinných vztazích jsou vždycky zdrojem velkého zklamání, utrpení a bolesti, a to i v případě, kdy jde o "starou historii", kterou jsme prožili už před mnoha lety. Právě ony staré záležitosti mohou být zdrojem bolesti, pokud nebyly uzdraveny a očištěny, a mohou také do jisté míry ovlivňovat naše aktuální postoje, jednání a samozřejmě vztahy v naší rodině. Právě proto je nesmírně důležité vrátit se ke všem ranám, které jsme utrpěli v rodinném prostředí, abychom je nepřenášeli (zpravidla nevědomky) na své aktuální vztahy v rodině i mimo ni.

"V mnoha případech se stává," píše Carl Gustav Jung, "že v sobě člověk nosí určitou minulost, se kterou se nikomu nesvěří a kterou obvykle kromě něho nikdo další nezná. Pro mne však začíná skutečná terapie teprve po zjištění této osobní historie. Představuje totiž tajemství nemocného - tajemství, které ho zlomilo. Přesto se v ní ukrývá klíč k terapii. Záleží na lékaři, zda nalezne způsob, jak se k ní dostat. Musí klást otázky, které se týkají celého člověka."

To, co C. G. Jung odhaluje u lidí psychicky zraněných, je třeba umět vypozorovat také u těch "normálních", kteří vykazují zjevně menší ublížení, což však vůbec nemusí znamenat, že by méně trpěli. Také malá ukřivdění a "malá", avšak po delší čas vzájemně působená zranění, mohou tvořit tlustý nános pocitu křivdy, a ta vyžaduje vnitřní uzdravení.

(z knihy "Křivda" , vydal(o):  Karmelitánské nakladatelství)