Myšlenky různých autorů

O život a vzrůst lásky je třeba se starat


Na cimře musíš mít kamarády a autoritu si získáš jedině službou.
(Anton Srholec: Svetlo z hlbín jáchymovských lágrov, KON-PRESS, Bratislava 1991, 43)

+

Moudré přísloví k tomu říká: „Dobré ploty jsou zárukou dobrého sousedství.“
(Henri Boulad: Dimenze lásky, Karmelitánské nakl., Kost. Vydří 1995, 19)

+

Přátelé se jen nepotkávají, oni se setkávají.
(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 42)

+

Model, pravzor nabídnuté lásky je ten, který prožil Kristus, čili jeho umučení, jeho smrt na kříži, která na sebe bere nenávist a zamítnutí lásky, čili hřích. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ Tato Kristova slova nelze chápat jako sebevražedné obětování se hrdiny, který se ničí, aby uchránil svou čest, ale naopak jako zapomenutí na sebe a do ponoření se do smrti, aby poskytl život.
(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha, bez tiráže, 284)

+

Přátelství vzniká ze společného zajmu o nějakou věc. Kdo hledá přátelství přímo, obvykle ho nenajde. Vzniká z prožitku, že druzí vidí věci jako já a jsou pro ně zapáleni, z čehož vznikne: Je dobře, že jsi tu. (16)
Prvním impulsem je už to, že nás ti druzí milují. Dále pak působí prožitek ocenění, přání dobra, odpovědnosti za druhé. Patříme k sobě, jdeme touž cestou (22)
To vše jako součást všeobecného sjednocení v Kristu.
…
O život a vzrůst lásky je třeba se starat aspoň tak systematicky a důsledně, jako se staráme o své zdraví, vzdělání, inteligenci, vkus nebo řeč.
(Jozef Porubčan: Amici in Domino, Bez tir., s.22)