Přátelé nejsou dokonalí lidé ...Chceš-li mít přítele, buď přítelem..

(Józef Augustyn)

Toužíš-li být někomu přítelem, staň se hodným jeho přátelství. /Nikolaj Gogol/

Přítel není v žádném případě nějaký ideál. Aleksander Fredro žertem podotýká: "Přátele milujeme kvůli jejich nedostatkům, protože rádi objevíme u druhého nějakou tu chybičku." Podmínkou dobrého přátelství je, že svého partnera plně přijímáme nejen s jeho ctnostmi a půvaby, ale také s chybami a celou jeho křehkostí.

Náš bližní - "spřízněná duše" - se stává naším přítelem právě proto, že ho přijímáme bez jakýchkoli vstupních podmínek. "Pokud mě někdo nedokáže brát takového, jaký jsem, nezasluhuje si být mým známým, natož přítelem," prohlašuje Marcel Achard. Darem přátelství se vzájemně obdarováváme proto, abychom mohli společně růst a zrát. "Jediný způsob, jak mít přítele, je být přítelem," říká Ralph Waldo Emerson.

Nespravedlivý nátlak na přítele ve snaze změnit jeho chování je právem vnímán jako pokus o manipulaci a často také bývá příčinou ukončení právě vznikajícího přátelství. Spíše než vzájemným napomínáním si přátelé pomáhají vzájemnou laskavostí, soucitem, péčí o druhého a životním svědectvím.

Tak jako v každém jiném vztahu dochází i v přátelství k okamžikům ztráty trpělivosti, k impulsům hněvu, smutku, uzavřenosti a sobectví. Přestože se přítel snaží být ušlechtilý a štědrý, podléhá občas různým slabostem. Přátelé si nic nepředstírají, a proto také všední životní obtíže odhalují jejich křehkost. Jde ovšem o pouhé "chvilky", které lze překonávat mocí vzájemného odpuštění a smíření. Přátelství by nebylo myslitelné bez vzájemného pochopení slabostí na obou stranách. Je naprosto mylné očekávat, že náš přítel bude dokonalejší než všichni ostatní, s nimiž se v každodenním životě setkáváme.

(z knihy "O přátelství" , vydal(o):  Karmelitánské nakladatelství)

(jen jsem zvýraznil některé oslovujíci pasáže....Pavi)