Srdce jako skutečné já

Emoce a rozum v rovnováze

(Jim Houston)


Často říkáme: "Ale neměl jsem to srdce říci mu nebo jí to a to." Srdce podobně jako duše vyjadřuje jádro naší osobnosti. A ještě víc než duše slouží srdce k vyjádření skutečného já, jádra lidské lásky a citu, a sami před sebou musíme poctivě hodnotit své nejtěsnější vztahy a touhy.

Intuitivní uvažování vychází ze srdce, jak to formuloval Pascal ve svém slavném výroku: "Srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec neví." Jinými slovy, kromě logiky a racionální dedukce musíme brát v úvahu také "šestý smysl" - intuici. Pascal odsuzoval chladnou logiku svého současníka Descarta jako vhodnou pouze pro "geometrického člověka", protože duchovní skutečnosti nelze popsat matematickými poučkami. Jak bychom dnes řekli, bylo to vše jen "teoretické poznání" bez zkušenosti srdce.

V celých dějinách filozofie se oblasti lidských citů se středem v srdci víceméně nedůvěřuje. Počátky této nevyváženosti lze najít u Platóna, který srdce považoval za méně důležité než mysl. Od té doby máme sklon dívat se na emoce svrchu jako na "chaotické" a "matoucí", nehodné toho, aby je inteligentní lidé brali příliš vážně.

Přesně toto oddělení citů a myšlení bagatelizuje důležitost srdce v našem každodenním životě. Vždyť právě srdce spojuje mysl, vůli a cit v celistvý způsob žití, kdy nám umožňuje myslet, toužit a cítit jako neporušená osobnost. Bez této jednoty se budeme snažit hledat poznání bez citu nebo budeme zdůrazňovat emoce bez reflexivního uvažování. Oba tyto postoje podávají falešný obraz skutečnosti. Jak tato kniha ukáže, naše emoce potřebují být doplňovány myšlením. Racionalismus, který postrádá veškerý cit, i sentimentalismus, kterému chybí hlubší zamyšlení, zkreslují pravdu…

Společnost od nás očekává, že budeme soběstační, že se o sebe postaráme sami a že své problémy budeme řešit v tichosti, ne-li přímo elegantně. Jsme pod tlakem, musíme mít sílu a nadání, abychom se postarali o své materiální potřeby, a myslíme si, že náš životní styl musí na naše okolí dělat patřičný dojem. Není slušné mluvit o vnitřních trápeních a bolestech a o tom, co s nimi hodláme dělat - natož o zoufalství, které život v dnešní době může v člověku vyvolat. Tato kniha se snaží prozkoumat povahu lidského srdce. Odhaluje triky, které používáme, abychom podvedli sami sebe. A ukazuje, že když akceptujeme, že nás Bůh stvořil, abychom ho hledali, a že naše skutečné touhy jsou spjaty s věčností, můžeme najít cestu k pravému naplnění.

Je to proces, který se dost podobá stavu po hádce s dobrým přítelem nebo členem rodiny; když se snažíme o usmíření, otevíráme se a mluvíme o problému a zároveň se stáváme zranitelnými. Když to máme za sebou - přestože se to zdálo tak riskantní - máme otevřenou cestu k obnovenému vzájemnému porozumění a přijetí. A co je ještě úžasnější, odvažujeme se na tomto novém začátku stavět a snít nové sny o našem budoucím vztahu. A právě k tomu vás teď zvu: nově objevit své srdce, odhalit falešné touhy, které jsou ve skutečnosti drogami a modlami, a zjistit, jak to dát do pořádku. Stát se "opravdovými" je velká úleva a vzrušující vyhlídka, protože se můžeme těšit na jiný způsob života, na alternativu k nepravdivosti, která nás dusí. Možná se nám pak začne protivit cukrová nepravdivost světa kolem nás a budeme připraveni pro skutečnější duchovní život.

(z knihy "Touha" , vydal(o):  Návrat domů)