Duch svatý není něco, ale někdo: Je to živá božská osoba. Jedno z pokušení naší doby, kdy se tolik mluví o různých energiích, je představovat si Ducha svatého jako pozitivní energii, jako teplo či jiný příjemný pocit, nebo jako pohonnou hmotu křesťanského života. Duch ale není žádný duchovní benzín, ani jen vítr, který občas zaduje do plachet, ani posvátný pták. Evangelisté při Ježíšově křtu jen popsali, že Duch svatý sestupoval na Krista „jako když se snáší holubice“. Jan Křtitel nejspíš viděl něco slovy neuchopitelného, nepopsatelného.

Duch svatý je osoba, se kterou máme žít v úzkém osobním vztahu jako s blízkým přítelem. A prosíme-li o Ducha svatého, pak bychom měli vědět, že s ním musíme jednat jako s osobou, nemůžeme s ním manipulovat. Ani on s námi nemanipuluje, čeká, až ho pozveme, ctí naši svobodu.

Energii nelze zarmoutit. Ale Písmo říká, že je možné zarmucovat Ducha svatého, tak jako můžeme zarmoutit partnera nebo přítele – tím, že nedáváme prostor jeho lásce (srov. Ef 4,30).

(z knížky Učednictví,  vydalo Karmelitánské nakladatelství)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

KOMENTÁŘE"(výběr z vašich příspěvku):

Pavi :25.10 09 12:41

Ještě dodávám, že autor se v této publikaci zamýšlí nad tím, co to znamená být dnes Kristovým učedníkem. Krátké úvahy jsou rozděleny do pěti částí. Dejme větší prostor lásce a nezarmucujme své přátelé po které oni touží.... "z lásko a s Duchem svatým"je všechno mnohem krásnější v životě..., nebo ne?

(...budete-li chtít přispět vašim komentářem.. pošlete jej na "pavi" vzkazy a já jej posoudím a ty nejlepší zveřejním.... díky )