V dnešním článku o úkolech (křesťanské) rodiny ve společnosti se budeme zamýšlet nad tím, co to znamená, že rodina má sloužit životu.

Tento úkol je odvozený od křesťanského postoje chránit život od jeho početí do přirozené smrti. Křesťané totiž chápou člověka jako obraz Boží, od čehož se potom odvíjí důstojnost lidské osoby, a s ní i právo člověka na život.

Člověk se podle křesťanské nauky podílí na Božím díle stvoření schopností předat dar života. Tato schopnost je dána muži a ženě, v křesťanském pojetí pouze manželům. Nový život je darem pro dva lidi, které pojí společný slib lásky, úcty a věrnosti na celý život.

Opět si uvedeme slova Jana Pavla II., týkající se tohoto specifického úkolu rodiny. O předávání lidského života se vyjadřuje následovně:

Stvořením muže a ženy podle svého obrazu a ke své podobě završuje Bůh dokonalé dílo svých rukou. Povolává je, aby měli svým svobodným a odpovědným spolupůsobením při předávání daru lidského života zvláštní účast na jeho lásce a současně jeho moci jako Stvořitele a Otce.

Plodnost je ovocem a znamením manželské lásky, živým svědectvím oboustranného úplného sebeodevzdání manželů. Plodnost manželů se neomezuje jenom na plození dětí. Ještě více se rozšiřuje a obohacuje všemi plody mravního, duchovního a nadpřirozeného života. Otec a matka jsou povoláni darovat je svým dětem, a skrze děti církvi a světu. (srov. JAN PAVEL II.: Familiaris consortio.Apoštolská adhortace Jana Pavla II. o úkolech křesťanské rodiny v současném světě z 22. listopadu 1992. s. 24-34).

Dále mluví o rodině, jakožto o instituci, která má za úkol děti vychovávat. Zvláštní důraz klade na výchovu dětí k opravdové lásce a ke správnému chápání a využívání sexuality. Tyto dva aspekty výchovy jsou podle mě v dnešních rodinách zanedbávány:

Rodičovské povolání s sebou nese také povinnost děti vychovávat. Úkol výchovy má své kořeny v původním povolání manželů, aby měli účast na stvořitelském díle Božím. Když rodiče plodí v lásce a z lásky novou osobu, která má v sobě povolání k růstu a vývoji, berou tím na sebe úlohu také jí účinně pomáhat, aby žila plně lidským životem.

Ve společnosti, která je zmítána a rozvrácena napětími a konflikty, si musí děti rozvíjet nejen cit pro pravou spravedlnost, která jediná zaučuje úctu k osobní důstojnosti každého člověka, ale také a především cit pro pravou lásku, která znamená starost o druhé a nezištnou službu jiným, zejména nejchudším a nejpotřebnějším. Rodina je první a základní školou sociálního chování: jako společenství lásky nalézá v sebeodevzdání zákon, který ji vede a umožňuje jí růst. Sebeodevzdání, kterým se vyznačuje láska manželů, je také vzorem a normou nezištné obětavosti, jaká má vládnout ve vztazích mezi sourozenci a mezi různými generacemi, které spolu žijí v rodině. Společenství, denně doma zakoušené a prožívané, a účast na jeho radostech a bolestech je nejkonkrétnější a nejúčinnější školou pro aktivní, odpovědné a nosné začlenění dětí do širší společnosti.

Výchova k lásce, chápané jako sebeovládání, je také nezbytným předpokladem k tomu, aby rodiče splnili svou úlohu poskytnout dětem jasnou a taktní pohlavní výchovu. V podmínkách kultury, která v běžném chápání snižuje lidskou sexualitu, musí výchovná služba rodičů směřovat ke kultuře sexuality opravdu a plně lidské. Pohlavnost je totiž obohacením celé osoby – těla, mysli i duše – a ukazuje nejhlubší smysl v tom, že vede člověka k láskyplnému sebeodevzdání. Pohlavní výchova se musí dít stále za pečlivého vedení rodičů jak doma, tak ve vzdělávacích ústavech, které pro své děti zvolili a které mají kontrolovat. Nezbytná je také výchova k čistotě. To je ctnost, která podporuje opravdové dozrání osoby a uschopňuje ji, aby respektovala a rozvíjela „snubní význam těla“.

Protože jsou úzké spojitosti mezi pohlavní stránkou člověka a jeho mravními hodnotami, musí vést výchova dětí k tomu, aby poznávaly a oceňovaly v mravních normách nutnou a cennou záruku odpovědného růstu, pokud jde o lidskou sexualitu. (srov. JAN PAVEL II.: Familiaris consortio.Apoštolská adhortace Jana Pavla II. o úkolech křesťanské rodiny v současném světě z 22. listopadu 1992. s. 43-45).

Myslím, že je potřeba uvědomit si, co to znamená, že rodina má sloužit životu. A nejen si to uvědomit, ale také se podle toho zařídit. V dnešní společnosti se podle mě nesetkáváme se „službou životu“, ale chování rodin bych charakterizovala spíše jako „otročení smrti“. Málokdy kolem sebe vidíme vícečetné, úplné rodiny. Spíše se nám skýtá pohled na neúplné rodiny, na rodiny bez lásky, na rodiny s jedním dítětem, na osamělé matky… Proč? Zapomněla rodina na své poslání? Proč velké množství dětí žije bez lásky obou rodičů? Proč se velký počet dětí nemůže ani narodit?

Myslím, že jsme dali přednost osobní pohodlnosti před péčí o děti; okamžitému sexuálnímu uspokojení před trvalým intimním vztahem; rodičovskou lásku a radost jsme vyměnili za větší plat a za více titulů před a za jménem.

Máme sice více vysokoškolských diplomů než naši předci, ale mnohdy si při své inteligenci, na které si tolik zakládáme, nedokážeme spočítat, co vlastně naše generace přinese společnosti, přinese – li vůbec něco. Sice máme vyšší životní úroveň a vyšší dosažené vzdělání, než měli lidé dříve, ale zato naše srdce zmírají touhou po trvalé lásce a po šťastné rodině. A my? Snažíme se tyto touhy naplnit četnými sexuálními prožitky s mnoha partnery, ještě větší pracovní vytížeností, větším finančním obnosem na kontě, šlechtěnými plemeny psů, kterými nahrazujeme děti…

Zkrátka devastujeme naši společnost a připravujeme její černou budoucnost. Je na čase, aby se každý z nás zamyslel a začal hned teď dělat něco nejen pro prospěch svůj, ale hlavně také pro blaho naší společnosti a pro její zdravé a přirozené utváření. K tomuto ale nejprve musí každý z nás vystoupit ze své sobeckosti a pohodlnosti. Dokážeme to?

 

Zdroj:

JAN PAVEL II.: Familiaris consortio. Apoštolská adhortace Jana Pavla II. o úkolech křesťanské rodiny v současném světě z 22. listopadu 1992. 2. vyd. Praha: Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství, 1996. 101 s. ISBN 80-7113-161-X.

A (www.rodinadnes.cz)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

KOMENTÁŘE (výběr z vašich příspěvku):


Pavi 7. 12. 2009 16:05
V dnešní době je to obzvlášť duležite se zamyslet nad tím, co je pro mladeho křesťana naplní jeho života.. Pro mnoho lidí to jsou ruzne dosažitelné cíle, pro jiné zase velký stupeň vzdělaní..., co napňuje část jejich životů.. Je to smutné, když mnoho mladých dáva přednost své karieře či svým zájmům, před vytvořením, krásné a plnohodnotné rodiny. Táto toba je taková trochu zvláštní..., člověkovi se nabízí tolik možností , čeho by mohl dosahnou...,ale?  .... neměl by zapomínat na vytvoření láskyplného vztahu a budoucí zaklad ..křesťanské rodiny, která je postavena na hodnotách -Lásky-Víry-Naděje- ...




(...budete-li chtít přispět vašim komentářem.. pošlete jej na "pavi" vzkazy a já jej posoudím a ty nejlepší zveřejním.... díky