Bez přítele se nic nezdá přátelské

Lidé, kteří si nevyměnili žádné dopisy, se neznají

(Anselm Grűn)

Učitelem přátelství byl v dřívější církvi biskup Augustin z Hippo. Od něj pochází slavný výrok: "Sine amico nihil amicum - Bez přítele se nic nezdá přátelské." Bez přítele je život šedivý, ztrácí veškerou laskavost. Augustin zakládá křesťanský kruh přátelství; nemůže žít bez přátel. Trpí však tím, že mezi přáteli neexistuje úplná shoda. Potřebuje je, aby s nimi mohl hovořit o tajemství života a o Boží lásce;v rozhovoru s nimi rozvíjí své základní myšlenky. Augustin nepíše své knihy v zastrčené komůrce, nýbrž vždy pod zorným úhlem vztahu k přátelům; chce je svými myšlenkami potěšit a také své úvahy rozvíjí vždycky s ohledem na ně - pokouší se totiž zodpovědět jejich otázky. Veliká část jeho děl se skládá z promluv, protože biskup má stále na zřeteli své posluchače. Pohled na lidi, na jejich tužby a bídu, vede Augustina, k hledání odpovědi na hluboký neklid lidského srdce ve slovech bible. Přátelé dávají tomuto velikému teologovi mnohé podněty k novým úvahám a přivádějí ho k nádherným formulacím, které známe z jeho děl.

Korespondence patří zřejmě svou podstatou k přátelství - vždyť z přátelství vznikly snad nejkrásnější dopisy světové literatury. V dnešní době jsme se bohužel odnaučili pěstovat vzájemnou korespondenci. Přátelství si přesto dopisů žádá, protože v nich sděluji příteli své zážitky. Konstantin Raudive jednou řekl: "Lidé, kteří si navzájem nevyměnili žádné dopisy, se neznají." Pro filozofa Ernsta Horneffera je dopis příteli jako svátek slavený ve sledu všedních dnů. "Ať ti je dopis svátkem! Takový svátek si můžeš dovolit. Jeden řecký mudrc prohlásil: 'Život bez svátečních dnů je jako putování bez noclehu.' Připrav si při tvrdém, neklidném putování občerstvení pro duši - dopis." Láska, která je v nás, se touží projevit. Dopis je trvalým vyjádření přátelství. Mohu jej pročítat vždy znovu a znovu. František Xaverský četl vkleče a se slzami v očích listy, které mu psal jeho přítel Ignác z Loyoly. Dopisy udržely přátelství živé, přestože se oba pisatelé již nikdy neviděli. František Xaverský v daleké Číně věděl, že je svým přítelem Ignácem milován. Právě toto přátelství mu dodávalo síly na odvážných cestách a při misionářské práci.

Když píši dopis příteli nebo přítelkyni, napadají mě jiná slova než při psaní dopisu cizí osobě. Přítel ve mně probouzí skryté city a přiměje mě vyjádřit tiché podněty mého srdce. Proto jsou dopisy přátelům často tak cenné: objevují se v nich formulace, na které bychom sami nepřišli. Přátelství zrodí v srdci slova, která mají platnost nejen pro přítele, ale dotýkají se tajemství života a lásky vůbec. Dopisy, které si vyměnili přátelé, například Dietrich Bonhoeffer a jeho nevěsta nebo Bonifatius a Lioba, mají trvalou hodnotu. Mnozí po těchto dopisech rádi sáhnou, aby poodhalili tajemství vlastního přátelství a dali se jimi inspirovat.



(Z knihy Anselma Grűna "Přátelství". Vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2001.)