Prožívání všedních dnů ovlivňuje naše myšlení. Naše rozhodnutí nejsou nahodilé činnosti, jsou to výsledky kalkulací našeho mozku. Některé kalkulace máme společné se zvířaty, jiné jsou čistě lidské.

Zjednodušeně můžeme říci, že mozek pracuje na třech „úrovních“.

První úroveň, ta nejstarší, někdy nazývaná „plazí“, v zásadě slouží k tomu, aby řídila většinu nevědomých tělesných pochodů, například rytmus srdečního tepu, dýchání, akomodaci očí atd. Na této úrovni mozek také „vyrábí“ emoce: strach, smutek, hněv, klid a radost. Emoce slouží jako „fázové rozhraní“ mezi živočichem a okolním prostředím a umožňují mu lépe se přizpůsobit. Vývojově nižší živočichové nicméně nemohou prožívat složitější city. Na to by museli být „vybaveni“ druhou úrovní.

Savci, kteří do této úrovně dospěli, jsou už schopni větší citlivosti. Například kočka se s koťaty mazlí. Pokud se koťatům nedostane dostatečné citové pozornosti, jejich vývoj bude narušen.

Čím postupujeme po evolučním žebříku výše, tím je „citová schopnost“ důležitější. Například šimpanzí matka dává najevo, že má jedno mládě raději než druhé. U kočičí matky je to daleko méně patrné, pro ni jsou všechna mláďata stejně důležitá!

A konečně třetí úroveň, která vývojově představuje nejvyšší stupeň, zahrnuje chápání časové souvislosti. Chápat rozdíl mezi včerejškem, dneškem a zítřkem se naučíme poměrně pozdě, dítě tuto schopnost v úplnosti získává až ve věku 6 nebo 7 let. Tento fenomén odpovídá právě té době, kdy se nám letní prázdniny poprvé „zdají tak krátké“…

Pouze tento poslední vývojový stupeň obsahuje i schopnost uvažování, posuzování a duchovního přístupu. Člověk je také jediný živočich s duchovním životem, který má víru, náboženské zvyky a pohřební rituály… Někdy velice působivé (například egyptské pyramidy, které nejsou nic jiného než hrobky).(1)

Tyto tři úrovně myšlení s sebou přináší důsledky:

• Chápání časové souvislosti s sebou u lidí přináší možnost předvídat. Ve chvílích strachu bude dotyčný v první řadě vnímat to, čeho se bojí! Stejně tak tomu je, i pokud je podrážděný nebo rozhněvaný, což často vede k nedůvěřivosti.
• Pokud je „centrum emocím“ příliš aktivní, ustoupí emoce do druhého plánu a rozum se stane jejich služebníkem. Takže, jestliže si představíme Romea a Julii, můžeme říci, že se milují. Každý z nich je přesvědčen o tom, že ten druhý představuje jeho jedinou a věčnou lásku. Na této úrovni tedy citový nedostatek není. Teď z Julie uděláme ženu ze současnosti, aktivní a zaměstnanou, například zdravotní sestru. Řekněme si ještě, že Julie je plná obav, protože jedno z jejích dětí má horečku, a je podrážděná, protože měla neshody s kolegyní v práci. Představme si ještě, že trpí migrénami, tedy má bolesti. Všechny tyto emoce jsou důležité. Pokud v tu chvíli přijde Romeo a zeptá se jí: „Miluješ mě? Pojď se pomazlit…“, je pravděpodobné, že Julie toho bude jen velmi málo schopná a odpoví mu asi takto: „Teď na to není vhodná doba!“ a bude si myslet: „Měl by to pochopit!“ Přesto Julie Romea miluje… Ale její emoce ovládají její rozum a ten je poslouchá. Pokud jsou emoce příliš silné, je nemožné zvládnout je rozumem.

Obecně můžeme konstatovat, že čím jsme klidnější, tím jsou nám přístupnější naše city, senzibilita, spiritualita a náš úsudek, tedy to, kým opravdu jsme: „Čím jsem klidnější a tišší, tím víc jsem to já!“ (2)

Relaxace v každodenním životě

Mnoho lidí si stěžuje na nedostatek energie či na to, že nic nezvládá a nestíhá. Kniha „Relaxace v každodenním životě“ nabízí pohled do prožívání do našeho života. Ve třech částech nejdříve vysvětluje podstatu našeho prožívání a potřeby relaxovat, ve druhé části nabízí potřebné relaxační metody a ve třetí části tyto metody aplikuje. Když se naučíte správně relaxovat, budete vitálnější, zdravější a zvládnete udělat více věcí.