Co je dobré vědět a nad čím je dobré se zamyslet

Písmo svaté ve společenství


Boží slovo na každý den

(Petr Karas)


Jaké je místo Písma svatého ve společenství?Tato otázka samozřejmě úzce souvisí s tím, proč je vůbec Bible důležitá v životě křesťana (srov. kap. „Proč je Bible tak důležitá?“ na začátku knížky – toto téma může být prospěšné probrat i ve společenství).
Právě proto, že Písmo svaté má být základem nejen naší víry, ale i skálou, na které stavíme svůj každodenní život, měla by modlitba související s Božím slovem patřit ke každému modlitebnímu setkání křesťanů.

Jak se tedy modlit nad Biblí ve společenství?
Velmi rozšířená a praktická je tzv. „Metoda sedmi kroků“. O jaké kroky se jedná?
1) Začneme krátkou modlitbou, při které poprosíme Ducha svatého, aby byl s námi, aby nás vedl a osvěcoval.
2) Čteme daný text (je osvědčené vybrat si evangelium z nadcházející neděle – potom společné rozjímání slouží i jako příprava na nedělní bohoslužbu).
3) Čteme si text v tichu. Každý, koho osloví nějaké slovo nebo část věty, může tento úryvek nahlas přečíst, a tím na něj „upozornit“ ostatní.
4) Následuje chvíle úplně tiché četby a rozjímání. Vedoucí modlitby určí (po domluvě s účastníky), jak dlouho budeme nad Božím slovem rozjímat. Podle zaměření skupiny to může být v rozmezí od dvou do dvaceti i více minut. Pokud ale se společenstvím teprve začínáme, je zpočátku lépe stanovit pro rozjímání raději kratší čas.
5) Vzájemně si sdělíme, co nás při četbě a rozjímání oslovilo. Při tom je třeba dbát na několik důležitých zásad: Pokud možno mluvme o tom, co se dotklo nás osobně a nedělejme ze svých slov „kázání“ o tom, co by „se mělo dělat“ anebo co „dnes lidé dělají špatně“ atd. Zásadně se vyhýbejme tomu, abychom někoho skrze své „rozjímání“ nenápadně napomínali. Případné problémy si vyříkejme otevřeně a nezneužívejme k tomu Boží slovo. Snažme se vyhnout tomu, abychom nad Božím slovem začali diskutovat o různých možnostech výkladu atd. Je to z toho důvodu, abychom dokázali odlišit chvíli modlitby (kterou toto sdílení také má být) a chvíle „vzdělávací“, kdy nad něčím uvažujeme a diskutujeme. Navíc po takové, byť i krátké diskusi, se už těžko znovu začíná s osobnějším tónem při sdílení. Na tato pravidla by měl dbát ten, kdo modlitbu řídí, a pokud se začínáme příliš „rozjíždět“, měl by rozjímání vhodným způsobem vrátit do správných kolejí.
6) Zakončíme modlitbou vlastními slovy a můžeme připojit i nějakou naučenou modlitbu.
7) A nyní v případě chuti a dostatku času můžeme nad daným textem ještě diskutovat, předkládat různé názory atd. Pozor na jednu věc – někdy se stane, že se ve skupině najdou dva nebo tři horliví diskutující, kteří si vůbec nevšimnou, že nad daným problémem rozmlouvají už příliš dlouho, a tím ostatní zdržují. V takovém případě si mohou déle popovídat po skončení společného programu.
Tolik tedy k „Metodě sedmi kroků“. Můžeme si ji samozřejmě přizpůsobit, některé kroky (např. 3. a 7.) vynechat, ale zmíněné zásady je dobré dodržovat, abychom se učili o Písmu nejen mluvit, ale také se nad ním modlit.

Kromě této zmíněné metody modlitby nad Písmem ve společenství existují samozřejmě mnohé další, například:

Spontánní modlitba nad daným textem.
Vybranou perikopu z Písma po krátké modlitbě přečteme, chvíli nad ní rozjímáme a potom se k Bohu obracíme se svými chválami, díky, prosbami za odpuštění, vzýváním Ducha svatého, prosbami a přímluvami. V pokročilejších společenstvích taková modlitba může trvat i delší dobu (doba modlitby ať je i zde předem alespoň přibližně určena) a je dobré, když se postupně snažíme jednotlivé kroky do sebe navzájem „nemíchat“ (tj. do díků nepřidávat prosby apod.). Výrazem toho, že se jedná o společnou modlitbu, může být jednotné zakončení každé prosby, chvály atd., které všichni zopakují („prosíme tě, vyslyš nás“; „děkujeme ti, Pane“...). Je také velmi dobré, i když někdy poměrně náročné, když se ve své modlitbě snažíme vycházet z přečteného úryvku z Bible.

Osobní svědectví.
Každý, kdo chce a má odvahu, se může v rámci společenství s druhými podělit o to, které Boží slovo ho v poslední době povzbudilo, posílilo, pomohlo v nějakém rozhodnutí či rozhovoru... Zvláště zde, tedy v ochotě a schopnosti podat osobní svědectví o Božím působení v našem životě, mají naše katolická společenství velké rezervy. Je to škoda, protože skrze takové sdílení se můžeme navzájem velmi posilovat a povzbuzovat. K tomuto kroku je samozřejmě třeba, aby ve společenství panovala naprostá důvěra v to, že vše řečené zůstane jen mezi přítomnými účastníky setkání.

Slovo na rok.
Toto „Slovo na rok“ je zvykem vyprošovat si nejen ve společenstvích, ale i v některých farnostech či komunitách. Pořádající tým předem vypíše úryvky z Písma na lístečky. Tyto úryvky lze „získat“ různě. Asi nejlepší je, když se přípravný tým nejdříve společně modlí a vyprošuje si jednotlivé úryvky z Písma, které si jednotliví členové týmu buď vybavují ve své paměti nebo je nacházejí (cíleně, popř. spontánním otevíráním Písma). Úryvky je samozřejmě třeba také vybírat a rozlišovat – měly by být spíše povzbudivého rázu. Lístečky s vypsanými úryvky je při samotném vyprošování ve společenství či ve farnosti možné položit před oltář nebo před kříž. Po společné modlitbě potom mohou přistupovat všichni, kteří chtějí, a po chvilce modlitby si vytáhnout lístek s biblickým citátem s důvěrou, že je to slovo, kterým je Bůh v následujícím období chce doprovázet, posilovat a proměňovat.

Tolik tedy k malé teorii o Bibli a jejím místě v našem životě i ve společenství. Teď už jen nezapomenout na to, abychom přidali i praxi. Potom nás určitě život a především Bůh sám skrze své slovo naučí...

 

(z knihy Boží slovo na každý den,  vydalo Karmelitánské nakladatelství.)

Zobrazeno 2912×

Komentáře

Markéta Pavelková

díky za hezký a přínosný článek! :)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio